BOLEŠINSKÉ NEBE JE OTEVŘENÉ
Teplota těsně pod bodem mrazu, vítr o rychlosti 4-8 m/s, zataženo. Tak přesně takhle vypadalo počasí, které provázelo Otevírání nebe po celý sobotní den. Zatopili jsme v klubovně, posedali si kolem kamen a čekali na první účastníky a návštěvníky. Nikdo z nás nevěřil, že vůbec někdo přijede.Před třináctou hodinou se začaly objevovat první nedočkaví a dokonce si s sebou přivezli i leteckou techniku.
Jako první odvážlivci se v tomto nečase rozhodli otevřít nebe Náčelník našeho klubu Pepa Frána se svým Súčkem a Michal Kobza s Fun Cubem. Pepovo účinkování však nemělo dlouhého trvání. Jeho modelu praskla uhlíková výztuha v křídle a tak byl Pepa nucen nouzově přistát.
Po krátké opravě bylo letadlo opět letuschopné. Ani druhý jmenovaný svůj první start neustál bez karambolu. Náčelníkův problém Michala natolik zaujal, že úplně zapomněl, že i on má ve vzduchu letadlo. Jeho neovládaný Fun Cub po několika vlnkách zapíchl nos do promrzlého travního porostu a ulomil si vrtuli. Naštěstí se vše obešlo bez větších škod a tak Otevírání nebe mohlo volně pokračovat. Hlavní pořadatel této akce Pepa Kašperák Bašta posbíral odvahu a vyhodil do studeného březnového povětří své samokřídlo vyrobené z materiálu EPP a poháněné elektromotorem a počínal si o poznání lépe, jeho dva předchůdci.
Dál se již o poletování starali kolegové z okolí, kteří nás přijeli v našem snažení podpořit. Zdeněk Bosák přivezl dvouplošného Smith Miniplane od firmy SIG a i přesto, že silný vítr nedovoloval předvádění žádných složitých akrobatických prvků, Zdeněk dokázal, že má model pevně v rukou a po pěkné ukázce přivedl dvouplošníčka bezpečně na zem.
Jako jediný zástupce vrtulníkářské sekce se představil Milan Hubený z Domažlic. Jeho vystoupení jsou rok od roku lepší a bohatší o nové akrobatické prvky. Vrtulník proháněl po obloze precizně a s jistotou, bez ohledu na fučící studený vítr.
Nácviku létání věnuje poměrně hodně času. Od začátku letošního roku má Milan na kontě již přes tři sta startů. Klobouk dolů!! Jediným zástupcem kategorie modelů se spalovacím motorem, Jirka Veinfurt, k nám na letiště dorazil z Plzně.
Jeho historickému modelu, poháněnému detonačním motorem, dělalo větrné počasí vyloženě dobře. Model, po odhození z ruky, začal nabírat výšku a Jirka mu dovolil vystoupat tak vysoko, že divák, který se nevěnoval letu historika od samého začátku, opět uviděl tento model až těsně před přistáním. K vidění bylo ještě několik pěkných ukázek letadel, jen škoda, že počasí nebylo trochu více jarní.
Čas trávený v klubovně u kamen a teplého čaje jsme vyplnili konstruktivními rozpravami na modelářská témata. Probrali jsme průběh zimní přípravy na nadcházející sezónu a mnoho jiného. Bezesporu nejzajímavější byly hovory na téma „kdo co chystá a s čím se letos vytasí“.
Jak už to tak bývá, každý svá tajemství úzkostlivě tajil. Jediné co si lze z toho všeho vyvodit je, že bude opět nač se těšit, ale také nač koukat.
Snad neprozradím mnoho, když řeknu, že by se v průběhu letošní sezóny na našem letišti mělo, v úplné premiéře, představit pět modelů o rozpětí téměř tři metry a jeden dokonce ještě větší. Necháme se překvapit.
