Modelařina trochu jinak
aneb
Slot Car Racing
V sobotu 19. ledna jsem se byl podívat na závodech dráhových modelů aut,ve Slot Car Racing Clubu v Praze 7. Tyto závody měly tradici i tady u nás na západě Čech. Jak jsem se dověděl od tamních pamětníků,i v Klatovech bývala veliká autodráha a to v tehdejším domě pionýrů a mládeže na Klatovském náměstí v budově vedle radnice.(údajně v prostorách dnešního sociálního úřadu)
Sobotní zápolení nazvané „Zahajovací závod sezóny 2013" Slot Car Racing Clubu Praha 7,mimochodem tato sezóna má pořadové číslo 45, bylo zahájeno v 8,45 hodin přejímkou závodních modelů.
Současně si závodníci mohli ověřit kondici svojí i jejich techniky v tréninkových rozjezdech,které probíhaly až do samotného zahájení závodu.
V deset hodin si ředitel závodu pan Libor Putz svolal všechny účastníky k oficiálnímu zahájení závodů,kde všechny seznámil s předpokládaným průběhem celého klání,představil řídící a rozhodčí jednotlivých rozjížděk,vyhlásil jména závodníků startujících v jednotlivých kategoriích a nic nebránilo vpuštění zahajovacího vozu na dráhu.
Tři čestná kola s ním obkroužil pan Ota Labuťa,který právě v tento den slavil významné životní jubileum.
Po úvodním ceremoniálu se na start postavila první vozidla soutěžních speciálů (formulí). Přátele,to co se po startu na dráze udávalo jsem znal pouze z vyprávění. Jako člověk zvyklý na takovou tu domácí dvoudráhovku jsem nestačil valit oči. 22 metrů dlouhá osmi dráha (první tohoto typu v republice) s klopenou zatáčkou,šikanou,třemi zatáčkami a několika rovinkami vše ve tvaru osmičky se mžiku proměnila v bzučící úl,na které se jedoucí modely proměnily v „rozmazané čáry".
Ti nejrychlejší dokázali 22 metrů dlouhý okruh urazit pod tři sekundy.
Každá kategorie jezdila rozdílný počet minutových úseků. Po každé odjeté minutě si,podle předem daného klíče,závodníci vyměnili dráhy a to proto,aby nikdo nebyl handicapován délkou a kvalitou té každé dráhy.
Přiznám se,že snímky z dráhy jsem pořizoval jen během přestávek mezi jednotlivými koly,protože během závodu to nebylo technicky možné.
K vidění bylo mnoho maket známých soutěžáků v opravdu precizním provedení. Mercedes,BMW,Ferrari, Fiat,Škoda,Ford, Audi, Porsche a tak dále. Bylo jich opravdu mnoho.
U takového závodu jsou důležití,krom závodníků a rozhodčích,také takzvaní nasazovači.
Většinou jsou to závodníci,kteří zrovna nesoutěží. Tito nasazovači se rozmístí vně i uvnitř závodního okruhu a starají se o to,aby se vypadnuvší auto dostalo co možná nejrychleji zpět do závodu. Proto aby nasazovač věděl kam přesně má auto nasadit jsou dráhy barevně rozlišené a každý model auta opatřen nálepkou příslušného odstínu. Někdy se stane,že žádný nasazovač ze svého místa na havarované auto nedosáhne a není ho tak možné včas vrátit do závodu. V takovém případě hlavní rozhodčí přeruší závod a zastaví časomíru.
Automaticky se tak děje v případě hromadné havárie,nebo při vypadnutí modelu v klopené zatáčce. Když jsou všechna auta opět na dráze,startují z míst,kde zastavila v okamžiku přerušení závodu.
Nejhezčí na tom všem asi bylo,že v okamžiku,kdy se závodníci postavili se svými ovladači na „můsteků,v tom okamžiku si byli všichni rovni a bylo jedno jestli model řídí dvanáctiletý junák,nebo sedmdesátiletý zkušený harcovník.
Atmosféra každého závodu byla vyhecovaná hned od prvního kola a každý se snažil o co možná nerychlejší kolo a nejlepší umístění v závodu a to i za cenu havárie. Někdy,zvláště v okamžicích kdy vedoucí závodník přišel o své místo chybou jiného jezdce,byly slyšet i velmi emotivní projevy nespokojenosti. Myslím si,že i to k závodům patří.
Celková atmosféra celého klání,které kolem patnácté hodiny zakončil závod vozidel sestavených ze zbytků ležících v dílnách,byla přátelská a nebojím se říci rodinná.
Po oficiálním ukončení soutěže došlo na předávání diplomů těm nejlepším
a následovala narozeninová gratulace jubilantovi Otovi Labuťovi,který dostal od každého zúčastněného člena místního klubu osobní,a na závěr i klubový dárek k jubileu.
Od předsedy klubu pana Libora Putze
jsem se,stranou dění,dověděl,že po každé klubem pořádané akci si členové klubu ještě posedí,podiskutují a samozřejmě popijí něčeho dobrého. Scházejí se i mimo akce na klubová posezení u příležitosti Vánoc,Velikonoc,narozenin některého z členů a zkrátka při každé dobré příležitosti. Dle mého názoru velmi pěkný zvyk.
Strávil jsem mezi těmito příjemnými lidmi celý den a docela jsem jim záviděl. Žádné starosti s počasím,veškeré dění se odehrává na ,oproti letišti,malém prostoru,spousta legrace a nejvíce se mi líbila přátelská atmosféra celého dění.
Pánové děkuji za nevšední zážitek.
Michal Kobza
Více fotografií z této akce si můžete prohlédnout
